Cléo od pěti do sedmi

Cléo od pěti do sedmi byl ve své době nejdiskutovanější „ženský příspěvek“ k francouzské nové vlně. Hrdinka, populární zpěvačka Cléo, čeká na výsledky vyšetření, které mají potvrdit či vyvrátit podezření na rakovinu. V pět si nechá vyložit karty, v sedm má zavolat doktora. Agnès Vardová ukazuje to, co se děje v mezičase, sled mikropříběhů, v nichž se několikrát změní nálada i styl vyprávění, podle toho, s kým se hrdinka ve svém rozrušení setká. Kratičkým „filmem ve filmu“ je groteska ve stylu němé éry, v níž si zahráli Jean-Luc Godard, Eddie Constantine a Anna Karina. Hudbu složil Michel Legrand, jindy spolupracovník Jacquese Demyho. Legrand se zde zároveň objevuje jako herec v roli hrdinčina nemístně rozpustilého přítele, jinak autora jejích písní.

„Bílá je fascinující barva, skrze ni se vyjadřuji nejraději. Jako dává spisovatel přednost určitým slovům, mám já obrazová slova, jež se objevují ve všech mých filmech. Do bílé se rozpouští všechno, co má vztah k lásce a smrti, odtud bělost písku, šátků, zdí nebo papíru. Nebo ve filmu Cléo od pěti do sedmi sněhobílé světlo na trávníku. Není to systematické ani symbolické. Jsou to dojmy, jež se mi samy od sebe nabídnou. Bílá je v Cléo tragická. Není tu temnota, jež by si podmanila život, ale jas, který rozpouští existenci.“ Agnès Varda